61/1986 Sb.
VYHLÁŠKA
federálního ministerstva financí
ze dne 15. září 1986
o prozatimní správě národního majetku
Změna: 539/1992 Sb.
Federální ministerstvo financí stanoví podle § 391 odst. 1 písm. a) č. 1
hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., v úplném znění vyhlášeném pod č. 45/1983
Sb.:
§ 1
Předmět a rozsah úpravy
(1) Tato vyhláška upravuje prozatímní správu národního majetku,
a) u něhož při jeho nabytí státem není patrno, která státní organizace jej má
spravovat, nebo
b) o němž se zjistí, že není ve správě žádné státní organizace. 1)
(2) V prozatímní správě podle odstavce 1 písm. a) je národní majetek, jehož stát
nabyl
f) připadnutím věcí nalezených, opuštěných nebo skrytých státu nebo vydáním
neoprávněného majetkového prospěchu státu, 8) §135 o.z.
§ 2
Příslušnost k prozatímní správě
(1) Národní majetek uvedený v § 1 je v prozatímní správě okresního národního
výboru nebo národního výboru jemu na roveň postaveného (dále jen „okresní
národní výbor“), 1) v jehož obvodu se nachází, nestanoví-li tato vyhláška nebo
zvláštní předpis jinak.
Občanský zákoník § 135
(1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník
znám, je nálezce povinen odevzdat ji příslušnému státnímu orgánu. Nepřihlásí-li
se o ni vlastník do jednoho roku od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví
státu.
(2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset
procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak upravit oprávnění toho,
kdo věc našel nebo ohlásil.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník
není znám, a na věci opuštěné.
119/1988 Sb.
VYHLÁŠKA
federálního ministerstva financí
ze dne 24. června 1988
o hospodaření s národním majetkem
( ve znění vyhlášek č. 139/1988 Sb. a č. 103/ 1990 Sb.)
Změna: 425/1990 Sb.
Změna: 544/1992 Sb.
§ 6
Základní povinnosti organizací při hospodaření
s národním majetkem
Organizace jsou povinny hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře.
Jsou povinny zejména:
a) národní majetek zjistit, sepsat, ocenit, pokud není stanoveno jinak, 18) a
vést v předepsané evidenci podle zvláštních předpisů, 19)
b) pečovat o údržbu národního majetku a provádět jeho opravy,
c) pečovat o využívání národního majetku k plnění úkolů a nakládat s ním v
souladu s těmito úkoly,
d) chránit národní majetek před rozkrádáním, poškozením zničením, ztrátou nebo
zneužíváním,
e) využívat právní prostředky k ochraně národního majetku, chránit právo
hospodaření s národním majetkem proti neoprávněným zásahům, včas uplatňovat
právo na náhradu škody proti těm, kteří za škodu odpovídají, a uplatňovat právo
na vydání neoprávněného majetkového prospěchu proti tomu, kdo jej na úkor
organizace získal.
18) § 3 odst. 2 vyhlášky federálního ministerstva financí a předsedy Státní
banky československé č. 162/1980 Sb., o financování reprodukce základních
prostředků.
19) Zákon č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, a
prováděcí předpisy k němu, zejména nařízení vlády Československé socialistické
republiky č. 153/1971 Sb. o informační soustavě organizací.
Vyhláška federálního ministerstva financí č. 154/1971 Sb., o účetnictví, ve
znění vyhlášky č. 86/1980 Sb.
Vyhláška federálního ministerstva financí č. 155/1971 Sb., o inventarizacích
hospodářských prostředků.
367/1990 Sb.
ZÁKON
České národní rady
ze dne 4. září 1990
o obcích (obecní zřízení)
HLAVA DRUHÁ
Působnost obce
ODDÍL PRVNÍ
Samostatná působnost
§ 13
(1) Obec spravuje své záležitosti samostatně (dále jen „samostatná působnost“).
(2) Při výkonu samostatné působnosti se obec řádí jen zákony a obecně závaznými
právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení.
§ 14
(1) Do samostatné působnosti obce patří zejména:
a) schvalování programu rozvoje územního obvodu obce a provádění kontroly jeho
plenění,
b) hospodaření s majetkem obce,
c) poskytování a přijímání darů,
d) sestavování rozpočtu obce, hospodaření podle něj a vyúčtování hospodaření
obce za uplynulý kalendářní rok, 3c)
e) zřizování trvalých nebo dočasných peněžních fondů, 3c)
f) zakládání a zřizování právnických osob a zařízení, popřípadě jejich rušení,
g) rozhodování o účasti obcí v obchodních společnostech a v nadacích, 3f)
h) stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb podle zvláštního zákona, 3d)
i) vydávání obecně závazných vyhlášek ve věcech patřících do samostatné
působnosti,
j) rozhodování o vyhlášení místního referenda a realizace jeho výsledků,
k) uzavírání dohod o změně hranic obce, 3e)
l) volba, zřizování a ustanovování orgánů obce,
m) rozhodování o členství obce v dobrovolném svazku obcí (§ 20a) a ve sdruženích
obcí s mezinárodním prvkem (§ 20e),
n) úkoly v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví a kultury, s výjimkou
výkonu státní správy,
o) místní záležitosti veřejného pořádku a zřizování obecní (městské) policie, s
výjimkou rozhodování o přestupcích,
p) správa, údržba a provozování zařízení sloužících k uspokojování potřeb
občanů, jsou-li vlastnictvím obce,
q) čistota obce, odvoz domovních odpadů a jejich nezávadná likvidace, zásobování
vodou, odvádění a čištění odpadních vod,
r) ukládání sankcí podle tohoto zákona,
s) udělování čestného občanství obce,
t) udělování cen obce.
§ 7
Přebytečný a neupotřebitelný majetek
(1) Přebytečný je národní majetek, který organizace trvale nepotřebuje k plnění
svých úkolů. Za přebytečnou se považuje též část majetku, která přesahuje rozsah
přiměřený potřebám organizace.
(2) Neupotřebitelný je národní majetek, který pro své úplné opotřebení nebo
poškození, zastaralost nebo nehospodárnost v provozu nemůže již sloužit svému
účelů. Za neupotřebitelné základní prostředky se považují též budovy a stavby,
které nelze přemístit a které je třeba odstranit v důsledku plánované výstavby,
přestavby nebo rozšíření objektu.
§ 14
Převody vlastnictví národního majetku
(9) Neprojeví-li socialistické organizace zájem o věci, které jsou pro
organizaci národním majetkem přebytečným nebo neupotřebitelným a tyto věci mohou
být předmětem osobního vlastnictví, je možno je převést do vlastnictví občanů za
cenu podle cenových předpisů.
(3) Obec v samostatné působnosti dále zajišťuje ve svém územním obvodu
hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního
prostředí, s výjimkou těch činností, které jsou zvláštními zákony svěřeny jiným
orgánům jako výkon státní správy.
3c) Zákon České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s
rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová
pravidla republiky), ve znění zákona České národní rady č. 579/1991 Sb.
3d) Zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění
zákona České národní rady č. 184/1991 Sb.
3e) § 16 odst. 1 zákona České národní rady č. 425/1990 Sb.
3f) § 20b a násl. občanského zákoníku.
102/1992 Sb.
ZÁKON
České národní rady
ze dne 19. února 1992,
kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona
č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník
§ 13
(1) Orgánem příslušným k přijetí nalezené věci od nálezce 9) je kterýkoliv
obecní úřad.
(2) Nedošlo-li k nálezu v územním obvodu obce, jejíž obecní úřad nález přijal,
je tento obecní úřad povinen vyrozumět o nálezu obecní úřad obce, v níž k nálezu
došlo.
9) § 135 odst. 1 občanského zákoníku.
ZPRÁVY
ministerstva
financí ČR pro finanční orgány
okresních úřadů a obcí
9. Ztracená nebo opuštěná zvířata
čj.: 221/4 209/1996 – ref. JUDr. Vilhelmová
Vyhláška č. 61/1986 Sb., o prozatímní správě národního majetku, nepovažuje živá
zvířata za majetek zvláštního charakteru, což však neznamená, že se na jejich
prozatímní správu a realizaci nevztahuje. Při prozatímní správě tedy příslušný
orgán o zvíře (u kterého platná právní úprava ani právní teorie jiné zatřídění,
než pod věcí zatím neumožňuje) pečuje, resp. zajistí péči o něj a následně ho
„účelně rozmístí“ v souladu s citovanou vyhláškou, při samozřejmém respektování
zvláštní právní úpravy, tj. především zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat
proti týrání, v platném znění.
Problém ovšem zjevně spočívá v časté „ztrátovosti“ výkonu prozatímní správy
zvířat. Zde je třeba mít na paměti povinnost okresního úřadu zajišťovat
prozatímní správu veškerého majetku státu v rámci jeho působnosti, bez ohledu na
momentální „ztrátu“ či „ zisk“. To zahrnuje i krytí nezbytných nákladů spojených
s vytvořením věcných a personálních podmínek pro výkon prozatímní správy
takového majetku. Nemusí to ovšem nutně být např. péče o zvířata vlastními
silami okresního úřadu, nýbrž lez páce s tím spojené zajistit u jiného subjektu
(i nestátního), a to např. formou smlouvy příkazní (§ 724 a násl. obč.
zákoníku). Případná odměna (§ 730 obč. zákoníku) by neměla zpravidla přesáhnout
výdaje, které by jinak v dané etapě výkonu prozatímní správy vynaložil sám
okresní úřad, resp. jím k tomu účelu zřízená či jiná srovnatelná státní
organizace. Přitom připomínáme, že poskytnout dotaci nestátnímu subjektu
okresním úřadem zákon č. 576/1990 Sb., rozpočtová pravidla republiky, ve znění
pozdějších předpisů, neumožňuje.
Úhradu nákladů prozatímní správy je třeba realizovat z kapitoly 741 – Všeobecná
pokladní správa, § 6103 – Ostatní správní příjmy a výdaje.
246/1992 Sb.
ZÁKON
České národní rady
Ze dne 15. dubna 1992
na ochranu zvířat proti týrání
Změna: 162/1993
Změna: 193/1994
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni
pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost péči a ochranu ze
strany člověka.
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Účel zákona
Účelem zákona je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat
bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením
bez důvodu, pokud byl způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem.
§ 2
(1) Zakazuje se týrání zvířat jak volně žijících, tak i chovaných v lidské péči.
(2) Zakazují se všechny formy propagace týrání zvířat.
§ 3
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) chovatelem každá právnická nebo fyzická osoba, která za účelem získávání
trvalého zdroje peněžních příjmů chová zvíře nebo zvířata, přepravuje zvířata,
obchoduje se zvířaty, provozuje jatky, provádí pokusy na zvířatech nebo
provozuje zoologické zahrady,
b) zvířetem obratlovec kromě člověka, nikoliv však plody (féty) nebo embrya,
c) pokusným zvířetem zvíře, které je použito k pokusným účelům; je s ním
manipulováno a jsou vytvářeny podmínky a navozovány procesy, které v přirozených
podmínkách neexistují,
d) volně žijícím zvířetem zvíře, které se vyskytuje v přírodě a není v přímé
péči člověka,
e) zvířetem v zájmovém chovu zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním
účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených nebo v domácnosti,
jehož chov slouží především zájmové činnosti nebo osobní spotřebě,
f) zvířetem v lidské péči zvíře, jež je přímo závislé na bezprostřední péči
člověka,
g) nebezpečným zvířetem zvíře, které v dané situaci bezprostředně ohrožuje
člověka,
h) nebezpečným druhem zvířete takový druh, který vzhledem ke svým biologickým
vlastnostem má zvláštní nároky, může ohrozit zdraví a život člověka, který se
pak může dopustit týrání jedince tohoto druhu; nebezpečné druhy zvířat stanoví
ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen "ministerstvo") vyhláškou,
i) utrápením stav zvířete, který je způsobován nepřirozenými podněty
vyvolávajícími strach, zranění, bolest, zdravotní poruchy nebo až smrt,
j) nepřiměřenou bolestí bolest neodpovídající povaze potřebného zákroku,
k) hospodářským zvířetem zvíře využívané k hospodářským účelům, zejména skot,
prasata, ovce, kozy, hrabavá a vodní drůbež, lichokopytníci, králíci, kožešinová
zvířata a ryby,
l) porážko usmrcení hospodářského zvířete za účelem využití jeho produktů,
m) utracením bezbolestné usmrcení zvířete,
n) chovným zařízením zařízení, v němž jsou chována zvířata pro pokusné účely,
o) dodavatelským zařízením zařízení, které dodává za úplatu zvířata určená k
pokusným účelům,
p) uživatelským zařízením zařízení, v němž jsou zvířata používána k pokusným
účelům,
q) projektem základního výzkumu soubor pokusů na zvířatech zaměřený na získávání
nových poznatků,
r) testací přesně popsané standardní techniky, které se periodicky neměnně
opakují,
s) vyhledávacím výzkumem pokusy na zvířatech sloužící k ověření vědecké
domněnky,
t) bezpečnostními zárukami pokusné ověření vlivu
1. prostředků určených ke klinickým zkouškám v humánní a veterinární medicíně,
2. prostředků určených pro spotřebu lidí a zvířat,
3. prostředků a přírodních sil, které mohou přímo nebo nepřímo ovlivňovat
životní prostředí.
§ 4
Za tárání se považuje
a) nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým
schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly,
b) podrobit zvíře výcviku nebo je použít k veřejnému vystoupení či podobným
účelům, pokud je pro ně spojeno s bolestí, utrpením nebo poškozením,
c) z jiných než zdravotních nebo pokusných důvodů
1. omezovat výživu zvířete včetně jeho napájení, nestanoví-li zvláštní předpis
jinak, 1a)
2. podávat zvířeti potravu obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují
bolest, utrpení nebo jej jinak poškozují,
3. omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud
by omezování způsobilo utrpení zvířete,
d) vydat slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je
další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než
neodkladnému a bezbolestnému usmrcení,
e) podávat zvířeti dopingové látky a jiné látky poškozující organismus s cílem
změnit jeho výkon nebo vzhled,
f) cvičit nebo zkoušet zvíře na jiném živém zvířeti, používat jiných živých
zvířat jako lákadel, štvát zvířata proti sobě, aniž by to vyžadoval lov anebo
příprava zvířete k jeho vypuštění do volné přírody,
g) provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířete, zejména
kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení
hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy a
zuby, nejde-li o případy uvedené v § 7 odst. 3.,
h) používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí
klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné
negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů
zvířat,
i) podávat zvířeti bez souhlasu odborně způsobilého veterinárního pracovníka 1)
veterinární léčiva a přípravky 2) (dále jen "přípravky") s výjimkou přípravků,
které jsou volně v prodeji, provádět krvavé zákroky a injekční aplikace, pokud
nejsou prováděny osobou odborně způsobilou, 1) nejde-li o pokusy na zvířatech,
j) vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické,
fyzikální nebo chemické povahy,
k) chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně
způsobovala utrpení,
l) překrmovat zvířata, zejména drůbež, ve velkochovech násilným způsobem,
m) používat živá zvířata ke krmení těch druhů zvířat, u nichž z biologických
důvodů není takový způsob výživy nutný.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1) § 25 zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239/1991
Sb.
2) Zákon č. 87/1991 Sb.
Vyhláška č. 86/1989 Sv., o povolování ověřování, výroby, dovozu a uvádění do
oběhu,
používání a kontrole veterinárních léčiv a přípravků.
1a) Např. vyhláška č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat, vyhláška č. 121/1987
Sb., o zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů.
§ 5
(1) nikdo nesmí bez důvodu usmrtit zvíře.
(2) Důvodem k usmrcení je:
a) využití produktů hospodářského zvířete,
b) slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada,
celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s
trvalým utrpením,
c) bezprostřední ohrožení člověka zvířetem,
d) výkon práva myslivosti a rybářství podle zvláštních předpisů, 2a)
e) nařízené ochranné a zdolávací opatření 2b) při výskytu nákazy 2c) nebo jiného
hromadného onemocnění zvířat, 2d)
f) ukončení pokusu na pokusném zvířeti,
g) regulování populace hospodářských zvířat, pokusných zvířat, zvířat v
zájmových chovech, zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat, 2e)
h) opatření v boji proti škůdcům. 2f)
(3) Porážení hospodářských zvířat vykrvením může být prováděno pouze po jejich
omráčení zaručujícím ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu vykrvování.
jatečné zpracování zvířete před jeho vykrvením je zakázáno. Porážet velká
hospodářská zvířata může jen osoba k tomu odborně způsobilá. podrobnosti stanoví
ministerstvo vyhláškou.
(4) Výjimky z ustanovení odstavce 3 může povolit ministerstvo pro potřeby církví
a náboženských společností, jejichž předpisy stanoví jiný způsob porážky zvířat.
Porážku musí provádět osoba odborně způsobilá, která je povinna dbát o minimální
utrpení poráženého zvířete.
(5) Utracení smí provádět jen veterinární lékař nebo odborně způsobilá osoba
podle § 17 tohoto zákona.
(6) osoby provádějící usmrcení zvířete jsou povinny přesvědčit se, že zvíře je
podle prokazatelných příznaků mrtvé.
(7) Nestanoví-li tento zákon jinak, zakazují se následující metody usmrcování
zvířat:
a) utopení a jiné metody udušení včetně
b) použití takových jedů a drog, jejichž dávkování neuvede zvíře do hlubokého
celkového znecitlivění a bezpečně nezpůsobí následnou smrt,
c) ubití, ubodání nebo jiné metody, které zvířeti způsobí nepřiměřenou bolest
nebo utrpení,
d) použití elektrického proudu, pokud nenastane okamžitá ztráta vědomí.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2a) Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění zákona ČNR č. 146/1971 Sb.
zákona ČNR č. 96/1977 Sb., zákona ČNR č. 143/1991 Sb. a zákona ČNR č. 2!7!0/1992
Sb. (úplné znění č.
512/1992 Sb.). Vyhláška č. 20/1988 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti.
Zákon č. 102/1963 Sb., kterou se provádí zákon o rybářství.
2b) § 23 zákona č. 87/1987 Sb.
2c) § 31 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 117/1987 Sb.
2d) § 30 odst. 3 vyhlášky č. 117/1987 Sb.
2e) Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
2f) Vyhláška č. 62/1964 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o
rozvoji rostlinné výroby.
§ 6
Nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Za opuštění
zvířete se nepovažuje vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, pokud je
to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí.
§ 7
(1) S výjimkou pokusů na zvířatech (část třetí)se mohou vykonávat zásahy, které
způsobují bolest, jedině po celkovém nebo místním znecitlivění zvířete osobou
odborně způsobilou.1)
(2) Znecitlivění se nepožaduje
a) jestliže se při srovnatelných zákrocích na lidech znecitlivění neprovádí,
b) pokud podle úsudku veterinárního lékaře není znecitlivění proveditelné nebo
nutné anebo by způsobilo bolest větší než zákrok sám.
(3) Znecitlivění se rovňež nepožaduje při
a) kastraci telat, selat, kůzlat, jehňat a králíků samčího pohlaví mladších 8
týdnů, kteří netrpí nějakou anatomickou vadou,
b) odrohování nebo tlumení růstu rohů u telat ve stáří do 8 týdnů, pokud se
neprovádí kauterizací, případně chirurgickou extirpací,
c) krácení ocasu u selat, jehňat a štěňat mladších 8 dnů,
d) odstraňování ostruhy hokoutů během prvního dne života,
e) extirpaci zubů savých selat,
f) označování zvířat, zejména jejich tetováním a vrubováním uší, a jestliže je
zákrok prováděn osobami odborně způsobilými. 1)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1) § 25 zákona č. 87/1987