Kamarád
králík
Líza
lenivě poskakuje vysokou trávou. Tu a tam chňapne po stéble a
nechá ho zmizet v silném hlodavém chrupu. Najednou se zarazí.
Nosík korpulentní králičí dámy se rychle
pohybuje nahoru a dolů. Uši jsou vzpřímené; mílým očím
sametového tvorečka nic neujde. Jelikož se však zdá, že je
všude klid, začne si Líza ošetřovat srst. Sedí na zadních
a čistí si obličej. Čistě olízané přední tlapky opatrně
protírají oči a nos.
Pak je náhle po blahodárném klidu: vysokou
trávou na louce si razí cestu Ouško. Tato stájová kočka je
sice na kontakt se zajíci a králíky zvyklá, ale přesto si
komické "dlouhouché kočky" vždycky znovu vyslouží
pozornost této podnikavé kočičí dámy.
Líza přeruší ranní hygienickou čtvrthodinku a
přitiskne se do trávy. Uši těsně přiléhají k zádům,
nosík vibruje nesmírnou rychlostí. Zřejmě jí při pohledu
na sebevědomou kočku není příliš dobře.
Ouško se přiblíží jistými kroky a neúprosně
obchází nejistého králíčka. S opovržlivým pohledem
očichá pohozenou mrkev, ustoupí a pohrdavě mávne tlapkou:
zřejmě nechápe, že králíkům taková věc může opravdu
chutnat. Pak Ouško mrzutě prozkoumává nejbližší okolí.
Ani tam není nic vhodného k jídlu... Ouško rezignuje. Lehne
si do trávy a otráveně si olizuje přední tlapku. Králík
ležící jen pár centimetrů od ní ji zjevně ani trochu
nezajímá.
Nadřazený nezájem kočky Lízu povzbudí. Pomalu
se jí vrací sebedůvěra, odvážně vztyčí jedno ucho k
nebi. Po několika minutách se odváží kousek odhopkat.
Nakonec se znovu pustí do nahryzané mrkve. Zdá se, že kočka
není nijak nebezpečná...
Hryzání samozřejmě znovu vzbudí zájem
dřímající kočky: klidně vstane a zase se loudá k mrkvi:
zřejmě tam je přece jen něco k jídlu. Taková pozornost se
ovšem hodující králičí dámě nelíbí. Polekaně přejde
do osvědčeného skrčeného postoje: "Možná mě
přehlédne..." Ouško znovu prohlédne mrkev a zase reaguje
kočičím pohrdáním.
Hledání potravy ji zřejmě unavilo. Ospale
zamrká a zase se uloží přímo vedle Lízy. Krátce nato už
obě zvířata dřímají bok po boku v hřejivém jarním
slunci. - Líza si ještě není jistá, co si má o
přítomnosti kočky myslet, ale opravdový strach už zřejmě
nemá.
Morčata jsou sebevědomá
I
morčata navazují společenské kontakty s kočkami. Zpravidla
sice vyhledávají bezpodmínečně blízké přátelství
kočkovité šelmy, ale za určitých předpokladů je jejich
soužití docela dobře možné. Morčeti bychom ovšem měli v
každém případě zajistit možnost, aby se stáhlo do výběhu
bezpečného před kočkou, nebo aspoň do úkrytu
přizpůsobeného jeho velikosti. To mu dodá pocit bezpečí a
zabrání to vzniku nechtěných agresí mezi zástupci těchto
různých biologických druhů.
Může se totiž stát, že kočka bude velmi
doťerná a morče neúmyslně vyděsí. Pokud morče v takovém
případě nemá možnost kočce uniknout a stáhnout se na
bezpečné místečko, může se začít usilovně bránit.
Účinky hlodavčího kousnutí nelze podceňovat. Tato
zřetelná obranná reakce může zase povzbudit agresivní
chování kočky a nejpozději v tom okamžiku je mírumilovnému
soužití definitivně konec.
Malí hlodavci představují snadnou kořist
Rozhodující
roli pro harmonické soužití koček a hlodavců hraje velikost
hlodavce. Mladá nebo velmi malá morčata totiž kočce
připomínají kořist a jsou v nebezpečí, že je kočka
dříve či později začne lovit, týrat a nakonec je sežere.
Totéž samozřejmě platí i pro křečky, myši a mladé krysy.
I mladí králíci patří do jídelníčku pravé venkovní
kočky: ohryzané zadní běhy na seně ve stáji jsou
jednoznačným důkazem toho, že lovecké nadšení kočky bylo
korunováno úspěchem.
Je nereálné představovat si, že bychom mohli
kočku naučit, aby drobné hlodavce nechávala na pokoji.
Lovecké chování kočky je výrazný pud, který se nedá
potlačit výchovnými opatřeními člověka. Možná můžeme
kočku přimět, aby svůj lovecký instinkt ovládala v naší
přítomnosti... - jakmile ovšem bude sama, udeří.
Navíc v myších, křečcích a jiných malých
hlodavcích vzbuzuje přítomnost kočky nesmírný psychický
stres. Kočky jsou jejich tradičními nepřáteli a už malá
myš, která nemá s kočkami žádné zkušenosti, ví, že s
kočkou nejsou žádné žerty. Kdo chce chovat svá domácí
zvířátka zodpovědně, měl by malé hlodavce a kočky
oddělit. Pouze tak si může být skutečně jist, že jednoho
dne nedojde k tragické události
K tomu ovšem nestačí ubytovat hlodavce v
bezpečné kleci, pokud je tato klec v místnosti, kde se kočky
zdržují. Kočkovité šelmy dovedou trávit celé hodiny, ba
celé dny tím, že hlodavce pozorují, prostrkují chtivé
tlapky mezi mřížemi klece a snaží se do klece přece jen
nějak proniknout. Takové chování musí hlodavce v kleci
pochopitelně k smrti děsit. Místnost s malými hlodavci by
měla být pro kočky zásadně tabu.
Vhodný chov podporuje snášenlivost
Obecně
tedy nelze nic namítat proti chovu koček a větších hlodavců
v jedné domácnosti. Musíme se pouze postarat o to, aby mělo
každé zvíře možnost stáhnout se před druhým do ústraní.
Bylo by zásadně nesprávné a riskantní chovat zvířata ve
stísněném prostoru a nutit je k soužití. Kočky a hlodavci
by v této situaci trpěli a harmonické soužití by bylo
nemožné.
Neměli bychom také nikdy zapomínat, že kočky a
hlodavci mají zásadně různé potřeby, jimž je třeba
vyhovovat individuálně. Vhodný chov je nejlepším
předpokladem pro to, že i zvířata různých druhů se o sebe
budou zajímat, a za určitých okolností si na sebe dokonce
zvyknou.
Gabriele Metzová